Historie stříbrných dolů na Dobré Vodě a železných hamrů v okolí Mrákotína

Historii dolování stříbra u Mrákotína dnes připomíná hornický kostelík Sv. Jáchyma, stojící na návrší nad osadou Dobrá Voda, která leží asi 1,5 km jižně od Mrákotína, s nímž tvoří jednu obec. Kostelík byl vystavěn v raně barokním stylu roku 1682, nad štolami a šachtami, jež se zavrtávaly po stříbronosných křemenných žílách do nitra kopce. Podle místní tradice bylo vyústění větrací šachty přímo pod oltářem kostelíka.

První písemná zmínka o Mrákotíně pochází z roku 1385 (zmiňován jako Mracotin). Předpokládá se ale, že vznikl již ve 12. století. V roce 1541 se ve spojitosti s Mrákotínem objevuje první písemná zmínka o těžbě stříbrných rud. Správcem "mrákotínských" dolů (dnešní osada Dobrá Voda, kde se těžilo, tehdy ještě nestála) byl Volf Krajíř z Krajku, který byl, spolu s Petrem Vokem z Rožmberka a Annou z Rožmitálu, po smrti Adama I. z Hradce poručníkem jeho dvěma nezletilým synům Jáchymovi (1526-1565) a Zachariášovi (1527-1589) z Hradce. Anna z Rožmitálu byla jejich matka. Poručníkům obou nezletilých bratrů udělil roku 1541 císař a král Ferdinand I. kutací právo na osm let. V roce 1549 pak Ferdinand I. propůjčil kutací právo na patnáct let přímo Jáchymovi a Zachariášovi z Hradce na doly na "gruntech teleckých" s povinností odvádět stříbro a zlato do královské kutnohorské mincovny. Roku 1550 si bratři zděděné panství rozdělili, Jáchym si ponechal Jindřichův Hradec a Zachariáš telčské panství i s doly na Dobré Vodě.

Zachariáš z Hradce dobýval stříbrnou rudu také ve Stříbrných Horách u Německého (dnes Havlíčkova) Brodu, kde převzal doly po svém tchánu Karlu z Valdštejna. Z tohoto důvodu pobýval Zachariáš často v Přibyslavi, nechal si zde vystavět zámeček. Také stříbro z dolů ve Stříbrných Horách bylo odváděno do kutnohorské mincovny. Předpokládá se, že stříbrná ruda vytěžená v dobrovodských stříbrných dolech byla převážena do Přibyslavi a zde, snad v historicky doložené tavírně olovnato-stříbrných rud ve Stříbrných Horách, byla metalurgicky zpracovávána. Dále je velmi pravděpodobné, že v porovnání s těžbou stříbrných rud ve Stříbrných Horách bylo dolování stříbronosných rud na Dobré Vodě méně výnosné a po smrti pana Zachariáše z Hradce mohlo být postupně omezováno a zastaveno. Ani Slavatové, kterým patřilo telčské panství v letech 1604 až 1691, zde dolování údajně vůbec neobnovili.

Hrabě Jáchym Slavata, jemuž patřilo telčské i jindřichohradecké panství v letech 1673 až 1689, dal však na úpatí kopce v místech bývalé štoly upravit pramen minerální vody a k němu přistavěl dva domy pro lázeňské hosty. Místo se jmenovalo Lázně Jáchymovy nebo také Lázně minerální či dobré vody. Píše se o tom v listině z roku 1682, kterou biskupská konzistoř v Olomouci dovoluje hraběti Jáchymu Slavatovi postavit blíže městečka Mrákotína nad nedávno zřízenými lázněmi minerální vody kapli - kostelík zasvěcený Sv. Jáchymu. Rozvoj lázní měl v roce 1710 za následek postavení dalších čtyř chalup a tehdejší název lázní Dobrá Voda přešel i na vzniklou osadu.

Teprve roku 1713 se pokusil obnovit těžbu stříbrných rud jihlavský měšťan Jan Jungmayer. Bylo to zřejmě bez valného úspěchu, neboť již za tři roky zanechal všech kutacích prací. Stará důlní díla otevřel ještě v roce 1882 velkostatkář hrabě Leopold Lichtenstein-Podstatzky. Po téměř tříleté práci bylo sice dosaženo hloubky 45 metrů, ale dolování značně ztěžovalo vnikání vody do šachty, takže další práce byly rovněž ukončeny.

Poslední pokusy o obnovení těžby v již opuštěných dolech byly započaty ještě v roce 1910. Belgicko-anglická společnost tehdy vystavěla nad jednou bývalou šachtou z trámů kostru pro těžní věž. Další práce přerušil začátek první světové války.

Dolování stříbrných rud probíhalo v minulosti velmi často ruku v ruce s hutní a kovářskou výrobou železa a oceli. Důlní práce totiž vyžadovaly značný počet železných a ocelových nástrojů a nářadí.

S dolováním na Dobré Vodě souvisela existence železného hamru pod rybníkem Hamrem (sousedí s Mrákotínem a Dobrou Vodou). Ten byl nepochybně založen, podobně jako samotný rybník sloužící k jeho pohonu, v časové souvislosti s dolováním olovnato-stříbrných rud na Dobré Vodě. V 17. století byla na stejném místě vodokovárna, pracující pro c. k. vojenský erár. Kdy se v hamru přestalo pracovat, není známo, avšak v dochovaných pramenech se píše a v místní tradici hovoří o tom, že hamr byl přestavěn na papírnu a nacházel se v místech dnešního mlýna. Mlýn byl až do roku 1945 součástí panství Lichtensteinů-Podstatzkých, v tomto roce byl zkonfiskován a koupí přešel do soukromého vlastnictví. V padesátých letech se stal majetkem státu, v roce 1975 byly obytné budovy vráceny původnímu majiteli a po roce 1989 byl do rodinného vlastnictví navrácen zbytek majetku. Hamerská historie je sice zapomenuta, avšak vzpomínka na Papírnu se dodnes uchovala v místním názvu lokality.

Doly na stříbrnou rudu na Dobré Vodě a železný hamr pod rybníkem Hamr, které jsou od sebe vzdálené necelý jeden kilometr, představují historicky doloženou symbiózu obou druhů důlní a hutnické činnosti, směřující k produkci stříbra, železa a oceli. Kromě toho analýzy žilného křemene z odvalů hlušiny z poslední fáze pokusné těžby usilující o obnovení důlní činnosti a rozbory strusek od bývalého železného hamru v Papírně prokázaly jak přítomnost stříbra v rudních minerálech, které zde byly vytěženy, tak i hutnickou výrobu železa přímo z železných rud.

Také v osadě Hamry, součásti Mrákotína, vzdálené od něj asi 1,5 km západně, pracoval v minulosti železářský hamr, a to až do dvacátého století. O osadě se poprvé píše k roku 1893 jako o samotě a označuje se Hammerwerk. Zdejší železářský hamr však je nejspíše mnohem staršího původu, který je možno vystopovat až do 16. století. Hamr zde pracoval ještě ve 40. let minulého století jako vodokovárna a vykovávalo se v něm těžké zemědělské nářadí pro potřeby okolí. Kovaly se zde radlice, pluhy a jiné výkovky. Ještě během první světové války a krátce po ní se v blízkosti hamru pálily milíře, produkující dřevěné uhlí pro potřeby kovárny. Budova vlastního hamru byla zbořena koncem osmdesátých let 20. století a na jejím místě bylo postaveno nové obytné stavení.

(Výtah z Dolování stříbra a železné hamry v Mrákotíně a Krahulčí u Telče autorů prof. Ing. Karla Stránského, DrSc. a Ing. Lubomíra Stránského, CSc. Publikace je separátem ze Slévárenství, LIII, 2005, č. 7-8, s. 368-374.)